Předpovědí ruské invaze na Ukrajinu bylo hned několik. Již v lednu hrozbu použití síly předvídal americký veterán a vojenský analytik Rob Lee. Především analyzoval situaci, která vyostření konfliktu předcházela a jakou roli v ní sehráli ukrajinští politici, USA a Turecko. Upozorňoval, že Moskva uvažuje nejen o tom, co by stála invaze, ale také o tom, co by se dělo, kdyby nechala věcem volný průběh. Útok na Kyjev z Běloruska předpovídal. A cíl operace? Podle něho jím nebude zabrat území. A zbraně, které USA a další státy NATO dodávají, pak nebudou účinné.

Po invazi na Ukrajině se objevila řada spekulací, co je skutečným cílem operace ruských sil. Prezident Putin jako cíl označil denacifikaci a demilitarizaci Ukrajiny, od komentátorů a expertů pak zaznívá, že Putin chce buď dosadit loutkovou vládu, nebo obsadit celou Ukrajinu.

Co může být skutečným cílem operace však nastínil veterán a spolupracovník think–tanku FPRI (Foreign Policy Research Institute) Rob Lee, který již v první den útoku analyzoval taktiky ruských vojsk. Ještě v lednu sepsal text, ve kterém invazi na Ukrajinu označil za krajní možnost, ke které může Kreml přistoupit.

V tomto textu říká, že nejvíce varující je, že Kreml považuje Ukrajinu za „permanentně nepřátelskou zemi, která posiluje své obranné schopnosti“. A také, že naděje na lepší vztahy s prezidentem Zelenskym vzali za své už v roce 2021, takže se Moskva snaží snížit riziko ze strany Ukrajiny včetně zabránění další spolupráce s NATO. „Nicméně, toto je nerealistický a obtížně splnitelný požadavek pro NATO, protože Ukrajina si zbraně dlouhého dosahu vyvíjí sama,“ doplnil s tím, že tento diplomatický zádrhel zvyšuje riziko ruské eskalace konfliktu.

Lee četl články, podle kterých by byla invaze příliš nákladná nebo že cílem by bylo zabrat ukrajinské území. „Lepší vysvětlení současných kroků Moskvy je, že se jedná o součást donucovací strategie,“ namítá a dodává: „Pokud Moskva nedokáže přesvědčit Spojené státy k uznání jejich požadavků a Ukrajinu donutit k ústupkům, může vnímat vojenskou sílu jako poslední možnost, jak změnit to, co považuje za nepřijatelný status quo,“ varoval analytik s tím, že chování Ruska naznačuje, že cena nicnedělání je vyšší než cena vojenského konfliktu na Ukrajině.

„Cílem Moskvy by bylo Ukrajině způsobit nepřijatelné škody destrukcí vojenských jednotek, ztrátami a zajetím bojovníků nebo snížením schopnosti Ukrajiny se bránit,“ mínil Rob Lee. „Rusko by mohlo zabrat území, aby byl Kyjev v horší pozici, ale to by s největší pravděpodobností nebyl konečný cíl,“ doplnil.

Analytik říká, že soustředění sil na ukrajinských hranicích je pokračováním toho, co Rusko dělalo už v březnu a dubnu roku 2021 (v Česku se v té době probírala kauza Vrbětice – pozn. red.). I tehdy se na hranicích nacházely jednotky motorizované pěchoty, tanky, letadla, raketové dělostřelectvo atd., některé až ze 41. armády původem ze Sibiře. „Ministr obrany Šojgu oznámil na konci jarního soustředění sil, že vybavení 41. armády zůstane poblíž Ukrajiny až do zářijového rusko–běloruského cvičení Zapad 2021, ale většina tohoto vybavení nebyla při cvičení použita a nebyla odeslána zpátky na Sibiř,“ uvádí Lee.

Soustředění sil na jaře minulého roku pak dle analytika mělo NATO a USA odradit od „protiruských“ kroků, jako například snahy přijmout Ukrajinu do NATO nebo prohlubovat spolupráci v bezpečnostní oblasti. Načasování pak bylo ovlivněno třemi faktory, jednak snahou připomenout USA vojenskou sílu Moskvy a vyjasnit s Bidenem pozici rusko–amerických vztahů. Ale také kvůli tomu, že měsíc před touto demonstrací síly Zelenskyj zakázal činnost tří televizních kanálů Viktora Medvedčuka, blízkého spojence Vladimira Putina.

Po zvolení Volodymyra Zelenského Rusko zvolilo umírněnější postoj v naději, že ohledně Dobasu dosáhne dohody, dokonce nahradilo ostrého Vladislava Surkova Dimitrijem Kozakem v jednáních s Ukrajinou. Ovšem ruští představitelé došli k závěru, že Kyjev nesplnil své závazky z Normanského summitu včetně udělení zvláštního statusu pro Donbas, říká Lee. A v roce 2020, když došlo k dohodě o vytvoření poradní komise s Ruskem, Kyjev odstoupil po kritice na domácí scéně. Z toho Moskva usoudila, že politické prostředí na Ukrajině zabrání jakémukoliv pokroku v prosazení minských dohod, pokud nebude tlak zvenčí. Dle ruského listu Kommersant ruské naděje na diplomatické řešení s Ukrajinou vzaly za své již v roce 2021 a od té doby začali ruští představitelé vytvářet na Ukrajinu nátlak, uvádí analytik.

I po ruské demonstraci síly z loňského jara pak Kyjev dělal kroky, které na ruské straně vedly k rozhořčení. V květnu byl Medvedčuk odsouzen k domácímu vězení a Putin pak věnoval celý svůj úvodní projev situaci na Ukrajině a zaníceně Medvedčuka bránil. Obvinil Kyjev, že pořádá politické čistky a naznačil, že se Ukrajina pomalu ale jistě stává „antiRuskem“. O měsíc později pak rozhořčeně reagoval na ukrajinský zákon o původních národech, který nezmiňoval Rusy (ale jak Rob Lee podotýká, ani Ukrajince), že se jedná o „zbraň hromadného ničení“. V srpnu pak Zelensky uvalil sankce na některé ruské firmy a zablokoval některé ruské stránky, například největšího ruského poskytovatele digitálních služeb Rostelecom.

Jako třetí faktor, který vedl k jarní demonstraci síly, uvádí Rob Lee výhru Ázerbájdžánu na Náhorním Karabachu. Vítězství dle válečného analytika bylo dosaženo kvůli podpoře ze strany Turecka, přičemž turečtí piloti řídili drony TB2, které se ukázaly jako klíčové. Připomíná, že to bylo poprvé, co cizí vojenské síly zasáhly na území bývalého Sovětského svazu a nebyla to zdaleka první konfrontace Ruska s Tureckem, síly s nimi spřátelené střetly se už v Sýrii v Idlíbu a u Aleppa a také v Lybii. A Ankara prodávala tyto drony dalším bývalým sovětským státům, např. Kyrgyzstánu, Turkmenistánu, Ázerbájdžánu a právě Ukrajině. „Moskva vnímala Ukrajinu jako místo, kde by se mohla postavit turecké spolupráci s ruskými sousedy a zapojit Ankaru do širší kritiky NATO a jeho podpory Ukrajiny,“ míní Rob Lee.

Jak ovšem říká dále, tato demonstrace síly, která měla NATO odradit, selhala. Týden po červnovém summitu Putina a Bidena britská fregata vplula do krymských vod, k pobouření ruských vládních představitelů. Tajemník ministra zahraničí Rjabkov pak prohlásil, že pokud bude takové hry hrát někdo další, „dostane po čuni“. Den před tímto incidentem podepsalo Spojené království dohodu s Ukrajinou o společné produkci raketových člunů, minolovek a dalších námořních zbraní. A v srpnu pak Spojené státy poskytly vybavení v hodnotě 60 milionů dolarů a také protitankové naváděné střely Javelin. A v listopadu podepsaly dohodu o strategickém partnerství.

Pokračovala také spolupráce Ankary a Kyjeva, státy se dohodly, že Ukrajina bude moci vyrábět pod licencí již zmíněné drony TB2. Další dodávku těchto dronů pak Turecko dodalo ukrajinskému námořnictvu v červenci, ukrajinský ministr obrany uvedl, že dalších 24 dronů zakoupí v září. Na konci října pak byly drony poprvé použity na útok na houfnici D–30 v Donbasu. Což dle Leeho dokazuje, že Turecko tyto drony na Ukrajinu dodalo bez omezení jejich použití.

Jak podotýká, drony nijak vážně nemění rovnáhu (nebo spíše nerovnováhu) sil mezi Ruskem a Ukrajinou. Ale mění rovnováhu sil mezi Ukrajinou a proruskými separatisty na Donbasu. Pokud by je Ukrajina používala dál, Rusko by na jejich likvidaci muselo použít armádu. Buď je sestřelit nebo raketami zlikvidovat letiště, odkud startují. Nebo na Donbas tajně přesunout vyspělejší protiletecké systémy.

Drony a incident s britskou fregatou pak pro Moskvu byly ostuda, míní analytik, takže není překvapením, že Moskva změnila svůj postup. „Rusko dospělo k tomu, že status quo je nepřijatelný a vycítilo trendy, které podkopávají jeho pozici,“ odhadl. A zatímco na jaře minulého roku se ruští činitelé soustředění sil snažili obhájit a o čarách v písku hovořili nekonkrétně, nyní Moskva dala konkrétní požadavky NATO a Spojeným státům a také přesně definovala, co je překročením vytyčených hranic. Soustředěním sil na hranici s Ukrajinou pak ruští vládní činitelé zahnali sami sebe do rohu, protože pokud nedosáhnou ústupků a nepřijde eskalace, ztratí důvěryhodnost a přesvědčivost.

Rusko dle Roba Leeho nepoužívá sílu jen aby vedlo válku, ale aby dosáhlo konkrétních politických cílů. Těch má několik: zastavit expanzi NATO, limitovat umístění střel krátkého a středního doletu a zastavit spolupráci USA a dalších států NATO s Ukrajinou. Přičemž právě poslední zmíněný je dle analytika důvodem, proč Moskva tak spěchá.

Připomenul, že v roce 2021 se rétorika vůči Ukrajině vyostřila, Putin prohlásil, že „věří, že skutečná samostatnost Ukrajiny je možná jen ve spolupráci s Ruskem“, bývalý prezident Medveděv zase o ukrajinských představitelích mluvil jako o „vazalech“ a prohlašoval, že další jednání jsou zbytečná. Proto se Moskva dle Leeho soustředila na jednání s Washingtonem.

Největší obavou zmíněnou ze strany Vladimira Putina je riziko střel dlouhého doletu na území Ukrajiny, jež by Moskvu mohly zasáhnout během pár minut po odpálení. Vzhledem k neúspěchu jednání o minských dohodách Rusko došlo k názoru, že Ukrajina bude v dohledné budoucnosti nepřátelská a bude posilovat svou obranyschopnost. „Pokud Rusko nedonutí Ukrajinu k neutralitě, Moskva se bude snažit Ukrajině bránit v posilování svých konvenčních zbraní,“ uvedl Rob Lee měsíc před začátkem invaze.

Pokud jde o uvažování Moskvy, poukazuje na to, že se do úvahy musí vzít nejen cena vojenské eskalace, ale také cena toho, pokud by Rusové nedělali nic. Jak uvádí, nejsou žádné důkazy, že by některý ze členů NATO Ukrajině poskytoval střely dlouhého doletu, ale v ostatních ohledech se vojenská spolupráce prohlubuje.

„Moskva chce utnout dodávky zbraní, než Ukrajina dostane strategicky významné zbraně, které by mohly změnit rovnováhu sil, narozdíl například od protitankových střel Javelin od USA. Ačkoliv je mnohem silnější než v roce 2014, ukrajinská armáda není silná v útocích na velké vzdálenosti, zvláště ve srovnání s Ruskem,“ uvádí ve své analýze Lee. Moskva také dle něho postrádá jiné páky na Kyjev než vojenskou sílu a má za to, že jednat teď bude stát méně než v budoucnosti, až Ukrajina svou obranyschopnost posílí a bude mít střely dlouhého doletu, kterými by mohla ohrozit ruská města.

„Pokud Rusko chce prosadit ústavní změny nebo donutit Ukrajinu k přistoupení ke změně minských dohod, není pravděpodobné, že toho dosáhne něčím menším než invazí nebo těžkým bombardováním, které by mohlo ohrozit existenci Ukrajiny jako státu,“ uvedl již v lednu americký veterán.

Obsazování území by pak na Kyjev mohlo vyvolat nátlak, ale nebylo by konečným cílem. „Pokud je cílem donutit ukrajinské předáky, tak invaze dává smysl jen pokud dostane Ukrajinu do neudržitelné situace. Obsazení přírodního spojení s Krymem, ani operace v Oděse by něco takového nezajistily, ale ofenziva na Kyjev by mohla,“ předpověděl analytik. A také, že nejpravděpodobnější možnost je, že se ruské síly soustředí na likvidaci ukrajinských jednotek na východ od Dněpru, budou brát zajatce, způsobovat ztráty, ničit vojenské vybavení a snižovat obranyschopnost Ukrajiny. „Součástí může být i plánované stažení sil po jednom nebo dvou týdnech,“ odhadoval.

Jako další možnost zmínil obsazení pozic okolo Kyjeva jako neustálé hrozby pro hlavní město, dokud by nebyly ruské požadavky splněny. Podotkl, že tyto možnosti by také nevyžadovaly, aby ruské jednotky pronikly do ukrajinských měst, kde hrozí riziko civilních obětí a občanského povstání. Dle analytika je teď Rusko ve vojensky silné pozici, protože dokončilo modernizaci černomořské flotily a některých dalších pozemních sil. „Ruská armáda modernizuje a ve srovnání s Ukrajinou bude vždy silnější. Ale poměr sil se pro ni bude zhoršovat, vzhledem k modernizaci ukrajinské armády a což Rusko motivuje, aby vojenskou operaci provedlo teď,“ konstatoval Lee.

Podotkl také, že Rusko je v mnohem lepší ekonomické situaci než v roce 2014, kdy se vložilo do konfliktu v Sýrii a má vysoký stav rezerv. Jeho kampaň zátahů na opozici pak také snižuje pravděpodobnost, že bude čelit masovému protestu. Podle průzkumu nezávislého výzkumného centra Levada pak za viníka krize na Donbasu polovina dotázaných Rusů uvedla Spojené státy a NATO, ale pouhá čtyři procenta Rusko. Z toho analytik vyvozuje, že domácí odpor Putina nezastaví, což se ovšem může změnit, pokud budou vysoké ztráty na životech mezi civilisty. To analytika vede k závěru, že se bude jednat spíše o „trestnou výpravu“, která bude mít za cíl hlavně ukrajinskou armádu. Dodejme, že Vladimir Putin také tvrdí, že Ukrajinu nehodlá okupovat.

„Dezinterpretace ruských politických cílů a vojenských možností může vést k chybným krokům. Řada argumentů pro odrazení Ruska od invaze počítá s tím, že Rusko hodlá okupovat velkou část Ukrajiny po delší dobu a doporučuje dodávat protitankové Javeliny a protiletecké Stingery, které jsou účinné v rámci odboje. Nicméně, pokud Rusko nehodlá okupovat obydlená centra, tak tyto zbraně toho změní pramálo a neodradí Rusy od nasazení síly. A pokud by Spojené státy hodlaly dodat zbraně, které by změnily rovnováhu sil mezi Ukrajinou a Ruskem, jako střely dlouhého doletu nebo systémy protiraketové obrany, tak by Moskva jejich dodání předešla vojenskou eskalací. Lepší možnosti odstrašení by nefungovaly, pokud by Rusko podstatně neeskalovalo, což by z Moskvy učinilo iniciátora (konfliktu). To by bezpečnostní situaci Ruska zhoršilo a možná negovalo jakékoliv výhody, které by dosáhlo eskalací na Ukrajině. Mohlo by se jednat například o umístění střel dlouhého doletu nebo protiraketových systémů na území baltských států v případě rozšířenější ruské invaze,“ varoval 18. ledna analytik Rob Lee.